Zpět na hlavní stránku.
Domů
Sdružená obec baráčníků "STARÉ  ČIČOVICE" Kolín V.

Zahájení výstavy 130 let obce baráčníků

Zahajovací projev na vernisáži

     
 

 

   Dámy a pánové, tetičky a sousedé, vážení hosté

   dovolte mi, abych vás přivítala na vernisáži výstavy, mapující 130 existence  spolku Sdružené obce baráčníků Staré Čičovice Kolín. Nejprve bych ráda poděkovala všem pracovníkům kolínského muzea, archivu i našim tetičkám a sousedům, kteří se podíleli na její přípravě a dále jmenovaným institucím za zapůjčené exponáty. A nyní už k samotné historii spolku.

   Ta se začala psát 7. listopadu roku 1873, kdy v hostinci "U Šleitrů" na Kouřimském předměstí v Kolíně byla založena vlastenecko - dobročinná společnost s názvem "Svobodná obec baráčníků". O vznik obce se nejvíce zasloužili Pavel Fischer, Václav Veletovský a Vilém Jindřich Janke. Přešli sem  z šermířsko - pěveckého spolku Záboj, který se scházel v nedalekém hostinci zvaném v "Reichenberku".

   Jméno vzniklo od názvu hostince, kterému lidově říkali "Baráček", znamená to tedy, že baráčníci nejsou žádnou společností lidí, kteří by vlastnili jakýkoliv dům nebo i sebemenší baráček, ale sdružením lidí, kteří mají vztah k myšlence zrozené v "Baráčku" -  to je hostinci "u Šleitrů"   Dalším  omylem je tvrzení, že baráčníky založil Josef Barák, český vlastenec doby obrozenecké, který byl za svůj neohrožený postoj v otázce národní rakouskými úřady stihán a dokonce i vězněn. Baráčníci s ním nemají nic společného, nanejvýš to, že se ukázali být dobrými vlastenci podobně jako on. Hlavní podíl na založení baráčnické obce se přičítá Vilému Jindřichu Jankemu, který také požádal o úřední povolení k činnosti spolkové. Toto povolení obdrželi baráčníci v následujícím roce 1874.

   Vilém Jindřich Janke byl jednou z nejvýznamnějších postav kolínské baráčnické obce. Narodil se  roku 1852 ve  Dvoře Králové nad Labem.  Do Kolína se dostal jako poštovní expeditor. Byl  hudebně vzdělaným mladíkem a skládal rád různé popěvky,  písně  a  jiné  žánrové  skladby  s  humorným  obsahem,  jimiž po léta oživoval  činnost kolínské baráčnické obce. Později se stal poštmistrem v Nových Dvorech u Kutné Hory, kde po vleklé nemoci 4. března 1886 zemřel ve věku 36  let.  O  jeho  hrob  se  dodnes  starají  a  udržují  kolínští  baráčníci.

   Další významnou osobností byl Pavel  Fischer,  narodil  se 11. května 1852, již  od svého mládí miloval zábavu, veselí a v pozdějších létech nejvíce divadlo.  Byl majitelem továrny na výrobu rostlinného oleje (dnešní sodovkárna Vavruška), později továrny  v  Kolíně  na  Zálabí  (Hellada).  V roce 1895  byl  nucen  se  odstěhovat s celou rodinou do Prahy, kde za necelé tři roky 2. února 1898 umírá - v mladém věku,  nedožitých 46 let a je pohřben na Vinohradském hřbitově v Praze.

   Od samého začátku se jednalo o spolek nepolitický, složený ze všech tříd kolínského obyvatelstva, který pomáhal nejen svým členům, ale mnoha dary  širokému  okolí,   hlavně  "Ústřední  matici  školské" a Národní jednotě pošumavské. Peníze na tyto dary získávali členové zejména každoročním pořádání matičního koncertu, který se konal o sv. Václavu na kolínském náměstí. Na tomto koncertě a dalších  zábavách,  pořádaných  obcí,  hrála  hrála  pravidelně  Kmochova  hudba. 

   Potom přišel jeden z nejsmutnějších roků kolínských baráčníků, byl to rok 1880. V tomto roce došlo ke zbourání "baráčku"  Na jeho místě byl postaven patrový dům, později známý jako hostinec u Karla IV.

    Zlom v činnosti baráčniků nastal v roce 1891, kdy  začíná stoupat počet členů i aktivita. 28. září 1892  se sešli na slavnostním zasedání, tentokráte v Zámecké restauraci.  Tato restaurace se pak stala na dlouhá léta jejich "baráčkem". 

   Dále v roce 1895 byla  obec nucena vypracovat regule (do té doby se řídila Domovským řádem) a ty prostřednictvím c.k. okresního hejtmanství předložit   ke schválení do Prahy. Regule (neboli stanovy) byly c.k. místodržitelstvím  v Praze  výnosem  ze  dne  26. srpna 1895  č. 131197  schváleny.

   A vrátíme se zpět do minulosti. V průběhu roku 1875 si kolínská obec baráčníků nechala zhotovit prapor a 22. ledna 1876 se konalo jeho slavnostní svěcení, které provedl kolínský děkan Jan Lintner. Na praporu byl pravděpodobně zobrazen sv. František, který se stal od doby založení obce jejím patronem.  Prapor byl během druhé světové války uschován v domě, který byl při náletu na město zničen i s praporem.  Dnešní  prapor  obce  je  starý  pouze  30 let   a   poprvé    byl   rozvinut  7.  dubna  1973.  Je   na  něm   vyšit   hostinec  "u Šleitrů"  -  Baráček.

   Obec po svém založení v roce 1873 přistoupila k vytvoření spolkového kroje podle vzoru staročeského kabátce, který byl za tím účelem zapůjčen z českého zemského divadla v Praze. Jednalo se o modrý kabát s velkými bílými knoflíky, doplněný červeným šátkem na krk a na hlavě se nosil široký slaměný klobouk s červenou stuhou. Tento kroj se používal v kolínské obci během minulého století.  Od roku 1882 byla povolena odchylka v barvě kabátu, ale musela to být barva tmavá a zachován původní střih. Pořízení kroje  bylo  povinností  každého  člena.

   Po roce 1908 se v kolínské obci do práce poprvé zapojují i tetičky. Do té doby byl spolek výhradně mužskou záležitostí. Zpočátku se jednalo o manželky či  dcery  sousedů  a  podruhů  a  teprve  později  přicházely  samostatně. 

   První světová válka do činnosti kolínských baráčníků zasáhla dvěma způsoby. Větší část sousedů a podruhů se z války nevrátila. Problémy nastaly i s jejich "Baráčkem",  neboť palivo bylo po válce velmi drahé, a proto nebylo možné jejich spolkovou místnost během zimních měsíců vytápět. Přes tyto překážky  činnost  stále  pokračovala,  i  počet  členů  pomalu  stoupal.

   Po válce vydávala obec vlastní ručně psaný a ilustrovaný časopis "Náš Baráček".

   V období mezi dvěma válkami se rozhodlo město Kolín vybudovat vlastní divadlo. Touto myšlenkou se zabýval již v roce 1883 spoluzakladatel baráčníků Pavel Fischer a ještě s jinými divadelními nadšenci zakládají "Družstvo" s cílem postavit v Kolíně divadlo. Na tuto stavbu kolínští baráčníci každoročně finančně přispívali a když v roce 1937 došlo ke slavnostnímu položení základního kamene, byl tehdejší rychtář, soused Rudolf Trinkl vyzván, aby za naši obec provedl poklep. Zachovala se i slova, která přitom řekl - Nám i budoucím. Najdete je velkými písmeny  napsána nad oponou kolínského divadla.

   Jako první, tak i druhá světová válka se přičinila o prořídnutí baráčnických řad nejen v Kolíně, ale v celých Čechách. Ale ani ona nedokázala baráčnickou  činnost  zcela  utlumit.

   V období po roce 1952 přibyly naší obci k  její dosavadní náplni (kulturní a národopisné) socialistické závazky k politickým výročím. A to v podobě  sběru odpadových surovin,   brigádnických  hodin na úpravě veřejné zeleně  a  hlavně  v  psaní  různých  hlášení.

   V těchto letech se kolínská obec zúčastňovala každoročních prvomájových průvodů. Byla to jedna z mála možností, jak  předvést  české  a  moravské  kroje  veřejnosti. Další se pak naskytly při oslavách založení naší obce - od 90. až po 125., kdy nás navštívilo  vždy několik set baráčníků z celých Čech.

   Zaměření spolku se po celou dobu trvání spolku nezměnilo. I dnes se členové snaží udržovat staročeské zvyky a tradice a uchovávat původní kroje Čech, Moravy a Slovenska nebo pomáhají při některých národopisných akcích oživovat chaloupky Muzea lidových staveb v Kouřimi.

   Touto výstavou začínají tedy oslavy 130. výročí založení naší baráčnické obce, a pokračují 31. května, kdy se do Kolína sjedou baráčníci z celých Čech. V sále Městského společenského domu proběhne dopoledne slavnostní zasedání a od 14. 30 hodin projde městem krojovaný průvod od radnice, Kouřimskou ulicí směrem k obchodnímu domu Delvita a Pražskou ulicí zpět kolem náměstí do Městského společenského domu.