Zpět na hlavní stránku.
Domů
Sdružená obec baráčníků "STARÉ  ČIČOVICE" Kolín V.

Historie 

 
Prapor
Stanovy 1895

Kolín
Kouřim

V.J.Janke
V.Veletovský
P.Fischer
F. Kmoch
J. Mošna
   Po pádu ministra vnitra rakouské monarchie Alexandra Bacha roku 1859 se začíná v Čechách volněji dýchat. Roku 1861 je vydána tzv. Únorová ústava, která umožňovala v českých zemích rozvoj spolkového života. Výjimkou nebylo ani město Kolín. Zde kromě jiných vznikl počátkem 70. let minulého století spolek baráčníků.

Když se vydáme z kolínského náměstí Kouřimskou ulicí, projdeme místem, kde stávala Kouřimská brána jako součást městského opevnění, a dostaneme se na kouřimské předměstí. Obejdeme budovu bývalé pojišťovny a jsme v místě, kde můžeme ještě spatřit část městského opevnění. Podle dochovaných záznamů se tu nacházel i příkop, který byl zasypán a na jeho místě vznikla nová zástavba. Začátkem 19. století zde byl postaven domek č.p. 15, který od Jana Roha v r. 1836 koupil Jan Šleitr, hospodský z Chotusic a zařídil ho jako hostinec s názvem "u Šleitrů". V tomto hostinci vznikla před rokem 1869 tak zvaná "stolní   vlastenecko dobročinná společnost". Naopak v blízkém hostinci "v Leichenperku" se scházel šermířskotělocvičný spolek "Záboj" jehož nejznámějšími členy byli velice nadaný komponista a hudebník Vilém Jindřich Janke, Pavel Fischer a Václav Veletovský, kteří nad ostatními vynikali co se týkalo zábavy a veselí. Tyto pak velmi vhodně doplňoval známý divadelní herec a komik královského divadla v Praze Jindřich Mošna. Po rozpadu spolku "Záboj" se všichni tři spolu s jinými přihlásili ke stolní společnosti, která hostovala v hostinci "u Šleitrů" a krátce na to, 7. listopadu 1873, založili společnost, jíž dali název "Svobodná obec baráčníků". 

Jméno vzniklo od názvu hostince, kterému lidově říkali "Baráček", znamená to tedy, že baráčníci nejsou žádnou společností lidí, kteří by vlastnili jakýkoliv dům nebo i sebemenší baráček, ale sdružením lidí, kteří mají vztah k myšlence zrozené v "Baráčku" - to je hostinci "u Šleitrů" Dalším omylem je tvrzení, že baráčníky založil Josef Barák, český vlastenec doby obrozenecké, který byl za svůj neohrožený postoj v otázce národní rakouskými úřady stihán a dokonce i vězněn. Baráčníci s ním nemají nic společného, nanejvýš to, že se ukázali být dobrými vlastenci podobně jako on. 

Hlavní podíl na založení baráčnické obce se přičítá Vilému Jindřichu Jankemu, který také požádal o úřední povolení k činnosti spolkové. Toto povolení obdrželi baráčníci v následujícím roce 1874. Ještě za svého života byl svědkem rozbourání "Baráčku", k němuž došlo v roce 1880. Na jeho místě byl vystavěn patrový dům, pozdější hostinec "U Karla IV.", jehož budova zde dodnes stojí. V ní se však již baráčníci ne- scházeli. Po rozbourání "Baráčku" se počali scházet v Zámecké restauraci, později na různých místech Kolína a v současné době v salonku Družstevního domu.

Baráčnická myšlenka získala brzy své příznivce i za hranicemi města Kolína. Již roku 1880 vznikla první obdobná baráčnická společnost v Praze - Dejvicích, později v dalších částech Prahy. Toto hnutí se postupně rozšířilo téměř do celých Čech. Na přelomu století přicházejí zprávy o založení baráčnických obcí ve Vídni i ve Spojených státech amerických. V roce 1895 byla obec nucena vypracovat regule (do té doby se řídila Domovským řádem) a ty prostřednictvím c.k. okresního hejtmanství předložit ke schválení do Prahy. Regule (neboli stanovy) byly c.k. místodržitelstvím v Praze výnosem ze dne 26. srpna 1895 č. 131197 schváleny. Následkem toho se společnost přeměnila ve spolek veřejný, jehož hlavním cílem byla podpora účelů vlasteneckých a dobročinných.

Prvního velkého ocenění na veřejnosti se baráčníkům dostalo na národopisné Všeslovanské výstavě v Praze roku 1895, na které baráčníci vystavěli model své pražské rychty, ve které předváděli staročeské zvyky. Tato výstava se stala podnětem ke sjednocení všech místních baráčnických spolků v Praze a okolí, a tak bylo vytvořeno všebaráčnické ústředí "Veleobec baráčníků pro země koruny české". Stalo se tak 15. srpna 1896 pod vedením rychtáře Petra Vavřince Gutha ze Smíchova, který se stal prvním rychtářem Veleobce. Oficiální povolení ke své činnosti obdržela Veleobec od úřadů 19. března 1897. V témže roce dochází ke vzniku žup. Sdružovaly se do nich menší obce v rámci svého kraje. V současné době existuje těchto žup 22. Ne všechny obce baráčníků jsou sdruženy v župách. Několik obcí pracuje samostatně a patří přímo pod Veleobec. Od samého začátku se jednalo o spolek nepolitický, složený ze všech tříd kolínského obyvatelstva, který pomáhal nejen svým členům, ale mnoha dary širokému okolí, hlavně "Ústřední matici školské". Peníze na tyto dary získávali členové zejména každoročním pořádání matičního koncertu, který se konal o sv. Václavu na kolínském náměstí. Na tomto koncertě a dalších zábavách, pořádaných obcí, hrála pravidelně Kmochova hudba. Členové spolku se mezi sebou dělili na konšely, sousedy, podruhy a svou mládež nazývali chasou. Do čela obce se volil rychtář a potřebný počet konšelů nejprve na kratší dobu, potom na jeden rok. Od roku 1892 se volilo nejbližší sobotu po sv. Václavu. Volit mohli pouze sousedé, za předpokladu, že měli zaplacenou kontribuci (členské příspěvky). Později se začalo volit každý druhý rok. V období mezi volbami je obsahem nevolebního valného sezení pouze zhodnocení činnosti za uplynulé období. Každoročního valného sezení se zúčastňují členové obce ve svérázech, někteří v krojích, a celé se to odbývá ve slavnostní atmosféře. Ve všech baráčnických obcích bývá zvykem podávání staročeské pocty na všech sezeních obce. Poctou se rozumí nakrájený chléb se solí. V průběhu roku 1875 si kolínská obec baráčníků nechala zhotovit prapor, dnešní prapor obce je z roku 1973.

Po roce 1908 se v kolínské obci do práce poprvé zapojují i tetičky. Do té doby byl spolek výhradně mužskou záležitostí. Zpočátku se jednalo o manželky či dcery sousedů a podruhů a teprve později přicházely samostatně. První světová válka do činnosti kolínských baráčníků zasáhla dvěma způsoby. Větší část sousedů a podruhů se z války nevrátila. Problémy nastaly i s jejich "Baráčkem", neboť palivo bylo po válce velmi drahé, a proto nebylo možné jejich spolkovou místnost během zimních měsíců vytápět. Přes tyto překážky činnost stále pokračovala, i počet členů pomalu stoupal.


V období mezi dvěma válkami se rozhodlo město Kolín vybudovat vlastní divadlo. Na tuto stavbu kolínští baráčníci každoročně finančně přispívali.


V těchto letech obec vydávala ručně psaný a malovaný časopis "Náš Baráček". Jako první, tak i druhá světová válka se přičinila o prořídnutí baráčnických řad nejen v Kolíně, ale v celých Čechách. Důležité je, že ani druhá světová válka nedokázala baráčnickou činnost zcela utlumit.

 
Po osvobození republiky začal opět stoupat počet členů. Baráčníci se spolu s ostatními zapojili do poválečné obnovy republiky nejen pracovně, ale i finančně. O tom svědčí dar republice 300 tisíc korun na obnovu Staroměstské radnice v roce 1948 a podpora pro národní účely ve výši 2,9 milionu korun.

 
Období po roce 1952 baráčnické obce poznamenalo, kolínskou nevyjímaje. K jejich dosavadní náplni (kulturní a národopisné) přibyly socialistické závazky k politickým výročím. A to v podobě sběru odpadových surovin, brigádnických hodin a hlavně v psaní různých hlášení. Nutno podotknout, že mnohdy byla kolínská obec vyhodnocena a finančně odměněna pouze za tyto aktivity. V těchto letech se kolínská obec zúčastňovala každoročních prvomájových průvodů. Byla to jedna z mála možností, jak předvést české a moravské kroje veřejnosti.