Zpět na hlavní stránku.
Domů
Sdružená obec baráčníků "STARÉ  ČIČOVICE" Kolín V.

Národní kroj - hrdost národa

 

České kroje
Moravské kroje
Slovenské kroje
Spolkové kroje

Co je kroj? Slovník spisovné češtiny tento pojem vysvětluje jednoduše - oděv charakteristický pro určitý kraj. Podrobnější zprávy o kroji venkovanů se obecně spojují s dobou osvícenství, tj. s polovinou 18. století, kdy vzdělané kruhy obracejí svou pozornost vlivem filozofie trochu k lidu. Je třeba vědět více o lidu, kterému se má s úspěchem vládnout. Po celé Rakouské monarchii se proto konají různé soupisy a kroje se dostávají do úředních spisů. V roce 1791 se do Prahy na českou korunovaci císaře Leopolda II. sjíždějí pozvané krojované družiny. Z tohoto zájmu vycházejí i první kolekce malířských studií krojů venkovských lidí. K podobné akci došlo i při další korunovaci, tentokráte Ferdinanda V., v roce 1836. K oslavám patřila velká sešlost venkovanů ve svatebních a svátečních krojích z celého českého království. Ve sbírce Národopisného muzea v Praze jsou dodnes uloženy kvašové obrázky venkovských účastníků této korunovace. Je to jeden z nejcennějších ucelených obrazů oblečení českého lidu své doby.
Po roce 1848 však v řadě krajů začínají kroje odkládat. Na druhé straně sílí národní hnutí. Začínají se objevovat i vážné studie a beletristické postřehy o krojích - např. Božena Němcová z Domažlicka, Karolína Světlá z Podještědí, práce K.J. Erbena, malířské studie moravských krojů Josefa Mánesa a dalších.
Velká vlna zájmu o kroj a jeho dokumentaci však čeká na 2. polovinu 19. století. Z řady krajů je zřejmé, že původní oblečení již nejde v živém procesu udržet. Vzniká tedy vlna národopisného sběratelství a vystavování - v roce 1891 na Všeobecné zemské jubilejní výstavě v Praze v expozici Česká chalupa, v roce 1895 na samostatné Národopisné výstavě Českoslovanské opět v Praze. Národopis se postupně formuje jako vědní obor. Kromě Národopisného muzea v Praze se v současnosti o udržování krojů a přibližování jejich historie současné generaci starají i baráčnické obce a župy po celých Čechách. Jednou z nich je i naše obec.
Langhammerová, J.: České lidové kroje, Praha 1994, s.7 - 8

Naše planeta je rozdělena na státy a národy. Tyto se liší několikerým projevem. Především je to rasa - povaha a charakter obyvatel. I způsob života je v každé zemi a národě jiný, odlišný, osobitý. Čím jsou národy sebe vzdělanější i způsob života a jeho projev je odlišnější. Je to především řeč, strava, bydlení a zábava. Velmi výrazným projevem je ošacení - oděv. Je podmíněn, prostředím i módou. Od pravěku mají národy prvky oděvu, které jsou poznávací značkou příslušnosti a zároveň je rozlišují od ostatních národů. Po letech vývoje se vytvořil vrcholný bod, který byl nazván - národní kroj. U nás byl kroj souhrnem ladnosti, krásy a vkusu zdůrazněn výšivkou, krajkou, drahými látkami: brokátem, hedvábím, aksamitem a podmalován svěžími barvami a korunován vzornou čistotou a nadýchnut nažehleností. Stal se důležitým projevem samobytné národní kultury - hmotné i umělecké.
Nejpopulárnější z českých krojů je kroj plzeňský, dále pak středočeský, z moravských kyjovský, hanácký, ze slovenských píšťanský a další. Všechny vycházejí z původu slovanského: vévodící bílá barva, bohaté řasení, krásná výšivka vycházející ze slovanského ornamentu, kouzelnost krajky a zlatého krumplování. Toto všechno sladěno je v symfonii krásy, líbeznosti, ladnosti a podmanivého kouzla, vytrysknuvší ze srdce a duše tvůrců, vedena jen geniem lidu. Proto národní kroj je projevem kultury.
Následkem tempa dnešního života, odložili jsme kroj do truhel a vitrín muzea. Právě baráčníci od svého vzniku pečují a popularizují kroje. Příležitostí k popularizaci krojů jsou baráčnické slavnosti, sjezdy, krojové přehlídky, to jsou příležitosti, kdy oblékáme naše krásné kroje. Nosíme kroj správně řešený a oblečený, esteticky bezvadný a vzorně čistý. Neoblékejme k němu nevhodné doplňky, moderní obuv, kabelky, módní účesy. Sukně kroje musí být opatřena kapsářem na nezbytné maličkosti pro ženu. Můžeme ke kroji nosit uzlík (neboli filec), je vhodnější než novodobá taška, byť i staromódní.
Protože národní kroje krajové jsou dnes materiálově nedostupné, řídí tetičky i kroje spolkové takzvané "mařenky". Tento kroj je vytvořen v českém národním duchu, a proto se národním krojům podobá. Je to kroj jednoduchý, cenově i materiálově dostupný, velmi líbivý; pokud je bez pouťových ozdob a mašlí. Řídíme-li si nový kroj, obrátíme se vždy a ve všem na krojový odbor anebo panímaminku. Neřiďme se neověřenými vzory jiných členů. Pokud máte kroj a nemůžete jej samy nosit, získejte pro obléknutí dceru nebo vnučku.
Nechť zásluhou baráčníků zazáří náš národní kroj jako nádherná duha na letní obloze - "jako jasná píseň v rozkvetlé přírodě - jako démant mezi křemeny" -podle slov Třebízského.
Dle brožury "České lidové kroje", vydané u příležitosti 110 výročí založení českého baráčnictva