Zpět na hlavní stránku.
Domů
Sdružená obec baráčníků "STARÉ  ČIČOVICE" Kolín V.

Kroj chodský dolních vesnic ženský 

 

Pod kroj se obléká košile z bílého plátna s kratičkými úzkými rukávky, s nevelkým okrouhlým výstřihem kolem krku, zapjatou vpředu na dva knoflíčky. Ozdobena je obvykle červenými tkanými zoubky. Pak se oblékají dvě spodničky.
Střih rukávců se značně odlišuje od střihu obvyklých krojových košilek a velmi záleží na tom, aby byly správně ušity a po oblečení držely správný tvar. Naškrobené rukávy jsou složené v tuhé záhyby a nalomí se tak, aby se nad rameny tyčily až k uším. Na košilce s rukávci již musí být navlečena šněrovačka („lajbík“), neboť by se přes rukávce těžko oblékala. Pak se přehodí varhánková sukně („šerka“), která spočívá na válečcích našitých k dolnímu okraji šněrovačky. Aby byla sukně pevnější, má v předu po stranách poutka a vzadu uprostřed přišité tkalouny zvané „voprátka“. Ty se přetáhnou dopředu přes šněrovačku a zaváží se do poutek, takže sukně pevně drží.. Přes sukni se uváže fěrtoch, která je značně široký a dlouhý přesně se sukní. Pak se položí přes ramena hedvábný šátek, který se pod krkem sepne ozdobným špendlíkem.
Pro úvaz šátku jsou důležité dlouhé vlasy, které se zapletou do copu a ten se svine v uzel, do kterého se vetkne rohový hřeben zvláštního tvaru tak, aby jeho horní okraj byl ve stejné výši s temenem hlavy. Hřeben udává hlavě v šátku pěkný tvar, příznačný pro chodský kroj. Pokud chybí dlouhé vlasy, dají se nahradit svitkem koudele, přivázaným k hlavě černou sametkou.
Černý šátek s bohatými květy, vyšitými v protilehlých cípech, vroubených dlouhými hedvábnými třásněmi, se přeloží uprostřed do cípu a položí na hlavu tak, aby velký květ byl na pravé straně, menší na levé. Cípy se pečlivě srovnají, zaváží v pevný uzel, a to tak, že cíp s menším květem se z levé strany stočí spodem vpravo a položí se dopředu přes pravé rameno. Cíp s velkým květem se vytočí z pravé strany nahoru a přes uzel se položí svisle středem na záda, kde dosahuje až hluboko přes pás.
Kroj doplňují punčochy v tenké vlny v téže barvě jako je sukně. V ruce se nosí do cípu složený šáteček, vyšívaný ve všech čtyřech rozích vždy jiným kvítkem. Dříve bývaly vyšívány jen červeně, nyní i vyšívané několika barvami.


Každý z českých krajů se mohl honositi svým vlastním, krásným krojem, téměř každý z českých krojů, tak jako kdekoli jinde, vykazoval četné odchylky nejen půvabné, ale i zajímavé, neboť byly určeny jak zálibou, tak i povahou lidu, hmotnými poměry i rázem kraje.
V přítomné době se neliší v podstatě kroj chodské dívky a provdané ženy, jen malé rozdíly jsou v jednotlivých součástkách. Zadíváme-li se na skupinu slavnostně oděných Chodek, překvapí nás jistě jednotnost jejich zjevu. Je to krása jež nepůsobí jednotvárně, i když vidíme vedle sebe řadu naprosto stejně uvázaných černých šátků, pod nimi vysoké rukávce ledové bělosti i tuhosti, složené do záhybů, varhánkové šerky shodného oranžově červeného odstínu, i fěrtochy z lesklého hedvábí jásavě pestré a přece si tolik podobné. Není rozdílu v punčochách ani v roztomilých bůtkách, ba i šátečky v ruce jsou téměř stejně složeny.
Oblečení Chodky není jednoduché a udržování chodského kroje si vyžaduje veliké péče, má-li jeho vzhled býti takový, jako vidíme na rodilých Chodkách. Pod kroj obléká Chodka košili z tenkého bílého plátna s krátkými úzkými rukávy, říká se jim "žejdlíčkové", s nevelkým okrouhlým výstřihem kolem krku, zapjatou vpředu na dva knoflíčky. Ozdobena je obyčejně červenými tkanými zoubky: Její výhoda je hlavně v tom, že ušetří vrchní rukávce, které se tak brzy nezapotí a nezašpiní. Pak oblékne dvě spodní sukně obyčejně kanafasové, nyní však již také bílé, lemované jen kraječkou, nebo vyšíváním. Přes spodní sukně obleče kandušsukni s hluboko vystřiženým živůtkem z barevného kvítkového kretonu (červeného, růžového), zdobenou nad okrajem našitými zoubky. Uváže si starší jednodušší fěrtoch, většinou žalínový lehká vlněná látka. Teprve pak obléká vlastní slavnostní kroj. Toto dvojí oblečení má svůj význam, neboť Chodka si nikdy nesedne na varhánkovanou sukni "šerku" a jde-li dále přes pole, vyhrne ji a stočí kolem pasu zvláštním způsobem, aby se jí nezaprášila nebo nevyrudla na slunci. Jelikož nechce zůstati jen ve spodní sukni, obléká se pod kroj tak, aby ji zakryla. Pak oblékne rukávce, jak se nazývá vesměs košilka a při níž je nejdůležitější, aby se nepomačkaly pracně naškrobené a nažehlené rukávy, složené v tuhé záhyby a nalomené tak, aby se nad rameny tyčily až k uším. Proto je nejlépe, pomáhá-li při oblékání druhá osoba. Na košilce již předem musí být navlečen živůtek, špatně se obléká, když máme košilku na sobě a škrobené rukávy se pak zbytečně pomačkají. Pak se přehodí varhánková šerka, spočívá na válečcích našitých k dolnímu okraji živůtku-lajbíku, který je velmi krátký. Sukně má vpředu po stranách poutka a vzadu uprostřed přišité tkalouny, zvané "voprátka". Ty se přetáhnou dopředu přes lajbík, aby sukně nemohla spadávat. Pak se uváže fěrtoch-zástěra, je široký a stejně dlouhý se sukní, všit je do širokého ozdobného tkalounu, k němuž jsou našity obyčejné tkanice, jenž se zaváží vpředu a zasunou za pás. Potom se položí přes ramena bílý tylový šáteček, překříží se na prsou a vzadu zaváže na pevný uzel. Jeho úkolem je, chránit od potu a pošpinění těžký, hedvábný šátek, který se položí přes něj, oba cípy vpředu se jen přeloží přes sebe a převáží pantlem - širokou stuhou protkávanou pestrými květy v barvě zelené, červené nebo světle modré. Vzadu je pantl uvázán na nevelké kličky a konce splývají do poloviny sukně. Pod krkem se sepne tylový šáteček "spinátkem", ozdobeným špendlíkem. Hedvábný šátek na prsou se sepne jehlicí "blunkou", ze skleněných lesklých korálů, většinou zavěšených na tenkých řetízcích. Blunky jsou vlastně součástí svatebního čepení.
Vlasy sčesává Chodka hladce do týlu, kde je splete ve vrkoč a svine v pevný odstávající uzel, jemuž se říká "čampule" a který je důležitý, aby v něm dobře držel zatknutý hřeben. Dívka, která nemá dlouhé vlasy, musí je nahradit jinak, používá se přiměřeně velký svitek koudele, jenž se k hlavě přiváže černou sametkou. Do čampule se vetkne rohový hřeben, tak, aby jeho horní okraj byl ve stejné výši s temenem hlavy. Hřeben udává hlavně onen pěkný tvar, chodskému kroji tak příznačný. Černý šátek s bohatými květy vyšitými v protilehlým cípech, vroubený dlouhými třásněmi, se přeloží do cípu a položí na hlavu tak, aby velký květ byl na pravé straně, menší na levé. Šátek si přidrží ta, jíž se váže, těsně k čelu a od skrání až dozadu se založí cestička - hluboký záhyb. Cípy se pečlivě srovnají, zaváží v pevný uzel a položí se; menší přes pravé rameno, dopředu, větší zůstane vzadu. Cípy se nesmí rozevírati, musí zůstati složené do té šíře, jak je vyšit vzor, ostatní látka se pod nimi pečlivě srovná. Zpod šátku nesmí vykukovati ani pramének vlasů. Je-li šátek správně uvázán, nepovolí a nepohne se, kdyby dívka třeba celou noc protančila. Chodská dívka nikdy černý šátek neodkládá, jiná úprava hlavy je ke slavnostnímu kroji nepřípustná. Nosí-li dívky věnečky, je to chyba, ty jedině družičkám náleží nebo také čepení jako má nevěsta. Kroj doplňují bůtky jasně červené barvy. Původní bůtky jsou velmi krásné, vpředu hodně zaoblené, špička poněkud zdvižena. Podpatek mají nízký, mírně vykrojený a na něm ocelovou podkůvku. Spodní část střevíce je kožená, v novější době bývá i laková, vysekávaná do obloučků a okrouhlých dírek, jež jsou podloženy červeným suknem, mezi nimi jsou drobné mosazné kroužky. Vrchní část je z jemného sametu černé barvy, k němuž je kůže naštepována bílým, zeleným a červeným hedvábím. Výkroj střevíce je vrouben koženou lemovkou. Vpředu jsou proti sobě vždy dvě dírky, jimiž se provléká žlutá harasová - vlněná tkanice, jíž je zároveň přivázána bohatá vázanka z úzkých hedvábných stužek. Ještě donedávna byly oblíbené bílé, zelené a červené, v dnešní době dávají Chodky přednost růžové a světle modré. Pod ní je však na střevíčku našita ještě stříbrnou sponkou protažená vázanka ze šesti kliček a čtyř konců z černé stužky, do níž jsou kovovým kroužkem zachyceny hvězdičky vysekané z červeného sukna.
V ruce nosí Chodky do cípu složený šáteček, vyšívaný ve všech čtyřech rozích jiným kvítkem. Šáteček je bílý, červeně vyšívaný nebo také několika barvami.
Takto oděna chodívá Chodka na slavnosti i na pouti. Jde-li ve slavnostním kroji do kostela při jiné příležitosti než o pouti, nejde nikdy pouze v rukávcích. Tehdy i v parném létě obleče modrý soukenný kabátek a to jak žena, tak i dívka. Provdaná žena nosívá místo kabátku oddávací kožíšek lemovaný šedým beránkem. Samozřejmě, že kabátky se nosí i jindy, za chladného počasí. Jsou krátké, vpředu hluboko vystřižené, zapínají se dole na jeden háček a nahoře se svazují "nápěnkou", užší, červenou pestře protkávanou stuhou, jenž je našita k oběma okrajům. Vzadu jsou trojité varhánky podložené červeným suknem a jsou všity do vyšívaného pásku, který není zapnut, ale splývá od boků dolů; odtud jeho jméno "darmovis". Rukávy jsou v ramení širší, poněkud zvýšené, v zápěstí úzké a ozdobené podobně jako darmovis, pestrou výšivkou sestavenou z drobných kvítků. Výstřih kabátku vyplňuje hedvábný šátek, jehož bohaté, dlouhé třásně jsou rozestřeny přes rukávy. Dívka nenosí ke kabátku v pase pentl, ten je vyhrazen pouze vdané ženě a to jen v barvě modré, smuteční fialové jako na oddavky. Vdaná žena si ještě přes černý šátek uvazuje bílou, v zadním cípu bohatě vyšívanou plenu. Plena se dříve uvazovala úzkými vyšívanými pásky na temeni. Nyní ji ženy uvazují jednoduchým uzlem pod bradou. Pod kabátek ovšem se neoblékají rukávce, nosí se košile s dlouhými rukávy "pokosnými", úzkými, zvanými též "pistulky". Jsou na náprsence a kolem ruky zdobeny jednoduchou červenou výšivkou a kraječkou, půl bílou a půl červenou. Pro sváteční příležitosti doplňuje a pozměňuje Chodka svůj slavnostní kroj různými součástkami.

Přehled krojů