Zpět na hlavní stránku.
Domů
Sdružená obec baráčníků "STARÉ  ČIČOVICE" Kolín V.

Kroj chodský horních vesnic ženský 

 

Kroj chodský horních vesnic ženský, nebo také postřekovský
Rukávce slavnostního postřekovského kroje se odlišují zvláštním střihem a úpravou od všech českých krojových košil i od rukávců kroje dolského. Rukávy sahají až k zápěstí, jsou sdrhnuty do pásku, který je zakončen kraječkou, horní polovina je bílá a dolní červená. Kolem krku má košilka široký nařasený límec připomínající námořnický, tak zvaný vejkladek. Na límečku je drobná, velmi efektně působící výšivka z černých a bílých křížků, zvaná smutečky, prý památka smutku po Janu Sladkém Kozinovi. Je šita z jemného, ale hustého plátenka.
Pod šátkem se nosí košilka s tak zvanými pokosnými rukávy, které jsou mnohem užší, neb v těsných rukávech kabátku by se slavnostní široké rukávce zbytečně pomačkaly. Šije se taktéž z jemného plátna. Ozdoby na ní jsou stejné jako na sváteční košilce. Červenobílá kraječka, smutečky, výšivka na ramínkách a na vejkladku.
Pod sváteční košili i pod košilku s pokosnými rukávy se oblékala ještě jedna spodní košile s krátkými rukávy z obyčejného jemnějšího plátna, proto, aby se ušetřily vrchní rukávce od potu.
Šerky v horním Chodsku se v ušití nikterak nelišily, byly pouze méně jasných barev než šerky dolské. Místo cihlové, mělo horní Chodsko sváteční šerku masové barvy.
Pentle na sukních jsou většinou blankytně modré nebo zelené z taftu bez vetkaných květů, jak je tomu u šerk dolního Chodska. Mimo masové šerky byly sukně ještě jiných barev, viková, koukolová, modrá, zelená, temně červená, černá svatební a smuteční zároveň. Barvy sukní byly měněny podle barev církevního roku i podle příležitostí. Dnes i horní Chodsko převzalo od dolního sváteční šerku cihlové barvy.
Fěrtochy se ničím neliší od fěrtochů = zástěr krojů dolských. Jsou široké a stejně dlouhé se sukní. V dřívější době tkané podomácku - nevolnické, na jasně červené vlněné půdě se zlatavě žlutými hedvábnými pruhy. Jinak byly fěrtochy vlněné, potištěné pestrými květy, pro svátky hedvábné s vetkanými květy, nebo také atlasové. Dnes těžké brokátové nebo lehčí pantličkové. Punčochy jsou jak u horního tak i u dolního Chodska jasně červené barvy. Šátek na krk ke slavnostnímu kroji bývá hedvábný s vetkanými pestrými nebo zlatými květy. Nepodkládá se bílým tylovým šátečkem jako je tomu u kroje dolského, ale přeloží se pouze do cípu, položí kolem krku pod vejkladek, ten se přes něj hezky rozestře a jeho cípy se zastrčí za lajblíček a převáží se stuhou fěrtochu a třásně šátku splývají pod lajblíčkem.
Šátek na hlavu je černý, původně z bryneru - bavlněné látky podobné klotu. Většinou vyšívaný strojem ve dvou protilehlých cípech s jednoduššími vzory než šátky z dolního Chodska. Vlněné šátky mívaly na krajích vzory - vetkané lesklé proužky - a většinou byly bez třásní, ty mají až pozdější původ. V pozdější době se též začaly v horních vesnicích nosit šátky bohatě ručně vyšívané, jako v dolním Chodsku. U těchto šátků jsou hedvábné třásně husté, však jen na padesát centimetrů z každé strany kolem výšivky. K uvázání postřekovského šátku se nepoužívá hřebenu jako na dolním Chodsku, tvar se musí docíliti založením záhybů, spodní cíp musí zůstati vzadu rozevřený, kdežto u dolského se zakrývá vrchním vyšívaným cípem. U postřekovského kroje je šátek uvázán poněkud dozadu a odkrývá na dvě strany rozčísnuté vlasy.
Lajblíček - živůtek, obléká se přes košili. Byl buď z květovaného atlasu červené, modré, zelené a mnoha jiných barev, na zádech v růžcích přednic bývaly vyšity barevným hedvábím, vlnou a stříbrnými penízky. Dolní kraj živůtku tvoří nevelký váleček, či poduštička vycpaná senem nebo pilinami.
Spodničky bývají dvě, nepříliš naškrobené, aby sukně zůstala splývavější. V dřívějších dobách nebývaly bílé, ale barevné. Černý soukenný kabátek zcela bez ozdob obléká vdaná žena na cestu do kostela, přes pole a ovšem za chladného počasí . Kabátek sahá do pasu, vzadu má od boku k boku drobné trobelkovité varhánky podložené silným bílým plátnem. Výstřih není příliš hluboký a lemuje jej límec pevně přišitý, vykroužený na okraji do ostrých obloučků. Vpředu se zapíná kabátek několika háčky a svazuje nápěnkou, která však je kratší než u lajblíčku, dosahuje asi k pasu. Rukávy jsou na rameni jen mírně zřasené, k zápěstí se zúžují a zapínají na dva knoflíčky.
Ženy obalují modlicí knížky šátkem nebo větší plátěnou plenou a nosí je pod paží. Pleny na hlavě ženy v horních vesnicích nenosí a nikdy je nenosily.
Střevíčky horního Chodska - dnes černé kožené s mírně zaoblenou špičkou na polovysokém podpatku a s jedním páskem zapjatým na knoflík. Původní staré střevíčky jsou tvarem blízké dolským bůtkám. Jsou však jen hladké bez ozdob, až na jednoduché prošití bílým a zeleným hedvábím na opatku. Špička byla široká, oblá pozdvižená vzhůru s nízkými podpatky, podloženými ocelovou podkůvkou. Lemovány byly světle hnědou kůží upravenou v úzkou dutou obrubu, kterou byl protažen slaboučký řemínek, jímž se střevíc zavazoval.
Nyní už zbývá jen šáteček do ruky - bílý, červeně nebo i barevně vyšívaný ve všech čtyřech rozích, vroubený paličkovanou nebo háčkovanou krajkou, kterým děvčata mávala vstříc vyvolenému, nebo jej při chůzi do kostela, na pout atd. držela jako ozdobnou hříčku v ruce, bez tohoto půvabného šátečku Chodka bezmála ani nevycházela.

Přehled krojů