Zpět na hlavní stránku.
Domů
Sdružená obec baráčníků "STARÉ  ČIČOVICE" Kolín V.

Kroj středočeský - pražský ženský a dívčí



Košilka obvykle košilkového střihu, s klínem v podpaží, s krátkými baňatými rukávy svázanými v nadloktí a zdobenými vláčkovou kraječkou nebo bílým vyšíváním, které tvoří kolem paže nepatrný volánek. Starší košilky u krku krejzlík (který byl někde pokládán za odznak svobodnic), novější košilky už ho neměly. Stahovaly se těsně ke krku. Na prsou měly sámečky. Pro svátek z jemného materiálu, pro všední den z domácího i režného plátna. Pro svátek se šily z bavlněné tenké látky, odtud název tenčice, zvlášť jemné z hustého batistu. Pod tenčici se oblékala košilka, jejíž rukávy mohly být ze silnější látky, aby dobře držely škrob. Spodní košilka je téhož střihu jako vrchní, ale bez krejzlíčku. Aby se nažehlené rukávy nepomačkaly při oblékání, zasuneme spodní košilku do vrchní, obě pak do šněrovačky a najednou oblékáme.
Šněrovačka nižší, v zádech úzká, . hodně vyztužená kosticemi, vzadu sešitá s naznačeným šněrováním, vpředu na šněrování skutečné. Je to nejdůležitější část kroje a na její úpravě záleží, zda bude kroj pevně sedět a bude pěkně upravený.
Materiál: Ornátová látka, brokát, samet různých barev, sukno, silnější hedvábí jednobarevné nebo květované, sukno, ryps i kreton, pro všední den kanafas, plátno i černá vlněná látka.
Barvy: Černá, modrá, zelená, hnědá, červená, růžová. Nehodí se zlatý brokát čili zlatohlav. Sváteční šněrovačky byly bohatě zdobeny hlavně na zádech, zlatými a stříbrnými prýmky a kovovými portami, i zlatem bohatě vyšívané. Při výzdobě se však musí postupovat velmi opatrně. Nenajde-li se vhodný materiál, nedáme raději nic, jen vzadu šněrování. Oblečená šněrovačka dosahuje asi 3 cm nad pas, vpředu se přepíná ozdobným páskem z téže látky, který býval vyšit stříbrem, zlatem, pestrým hedvábím. Na šněrovačce je háček na zavěšení sukně, a tzv. honzík, aby sukně dobře seděly.
Sukně v pase nabírané do drobných záhybů, různobarevné, brokátové, hedvábné i vlněné, pro polosvátek a všední den prací, z kanafasu, kretonu. Dívky nosily také sukně bílé, zdobené při lemu nebo v polovině sukně vyšívaným tylovým pruhem. Délka přes polovic lýtek, šířka značná, vyžadující několik spodniček, u měkčího hedvábí podšití sukně organtýnem. Pro úsporu vkládal se pod zástěru pruh levnější látky, tzv. "ledacos". Pod bílé sukně nosily se růžové spodničky. Hedvábné sukně mohly být olemovány stužkou vhodné barvy, 1,5 cm širokou, polovina navrch a půl vespod, vlněné černou sametkou a nad ní ve výši 8 cm druhou, kanafasové a kretonové bílými pracími zoubky - vlnovkou - a nad nimi mohla být skupina zoubků (bílých), sestavených ze zoubků různé velikosti nebo i doplněných bílou portičkou.
Zástěry bílé, vyšívané bílou bavlnou, za stara prolamované, potom zdobené tylovými výplněmi, na konec celé tylové s bílou pruhovanou výšivkou květinového vzoru. Svazovaly se tkalounem, vzadu připínala se hotově uvázaná stuha květovaná, 150-170 cm dlouhá nebo vázanka z bílé látky s přizdobenými konci do výšky asi 15 cm. K bílým sukním nosily se také zástěry brokátové, hedvábné nebo z měňavého taftu, jemných pastelových barev. Pro všední den z režného, bílého nebo modrého kanafasu i grádlu. Šířka zástěr nejstarších až 2 m, nejmladších 120 cm, posledních tylových i užší. Délka jako u sukně, i o šířku ruky kratší.
Bílý fěrtoch může být zdobený pouze vyšívaným krajem kolem tří stran. Jiný nad dolní částí ještě dvěma pruhy, zv. "silnice". Nebo místo pruhů vyšitými 5-6 kyticemi posazenými nad dolní okraj. Nebo pruh - věnec - vinoucí se po-3 stranách fěrtochu, ten je zakončen kolem vláčkovou nebo paličkovanou krajkou asi 4 cm širokou nebo kroužkováním.
Hedvábné fěrtochy se zdobily dole a asi do jedné třetiny výšky po stranách portičkami, třásněmi hedvábnými i zlatými či stříbrnými skládankami ze stužek odlišné barvy. Bere-li se barevný fěrtoch na barevnou sukni, musí být světlejší než sukně a celek musí barevně ladit dohromady. U bílých sukní může být barevný fěrtoch tmavší.
Kosičky, trojcípé šátky (zv. též "půlka", "radlička"), z tylu nebo bílé látky, zdobené bílým vyšíváním a krajkou. Kladly se kolem krku křížem přes prsa, někdy se zastrkovaly za šněrovačku a pod vázankou zástěry, aby konce na bocích pěkně rozložily. Jindy se svazovaly až vzadu v pase, na jednoduchý uzel. Krajky jemné, paličkované, vláčkové, valencienské. Vyšívání nemusí být mnoho, hlavně že je kroužkování místo nevhodných krajek hrubých. Též oblíbeny byly i hedvábné šátky s třásněmi, vlněné kašmírové s růžičkami i tištěné bavlněné šátky starých vzorů. Dívky a mladé ženy si oblíbily v poslední době kroje tyl na kosičky, fěrtochy i zástěry, rukávy košilek, čepečky i na celé sukně. Vyšívaly se látacím stehem bavlnou a výplně lněnou lesklou nití. V pražském okolí vyšívalo se i na tylu plně jako na plátně. Doklady jsou v národopisném muzeu. Kosičky a fěrtochy z tylu vyráběly se i v dílnách a vyšívaly se i strojem. Prodávaly se na jarmarku.
Čepce malé bílé, škrobené čepečky z batistu nebo tylu, zdobené mřížkami, protahováním nebo uzlíčky a kraječkou. Vzadu malá úzká holubička vyšívaná podobně jako čepeček nebo s dírkovým a plným vyšíváním, či varhánky z hedvábné stuhy. Dívky chodívaly zprvu prostovlasé nebo nosily na hlavě plátěné vínky zdobené zlatým bouillonem, dracounem, flitry, korály a granáty, bílou nebo karmazínovou výšivkou. Později nosily také malé čepečky jako ženy. Kolem obličeje lemovala čepeček škrobená krajka skládaná do úzkých záhybů, říkalo se tomu kuvrování. Kolem se ještě nabrala nití, aby přilehla k čelu a tvářím. Vdané ženy nosily také nákladné a nádherné, zlatem bohatě vyšívané čepce. Na všední den nosily se na hlavě barevné šátky, často s tureckým vzorem. Ke kanafasové sukni šily se čepce i z piku a bylo na nich málo výšivky. Kromě čepců nosily se na hlavě také šátky tištěné nebo vyšívané. Svazovaly se v týle a cípy se vzadu rozkládaly, aby vyšívání bylo vidět. Velké vyšívané pleny vázaly se na temeni či v týle,
Kabátky, tzv. špenzry, to byla výsada vdaných žen. Sahaly obyčejně do pasu, měly krátké šůsky, široké rukávy u ramenou bohatě nabrané, v zápěstí úzké a límec sahající skoro do půl zad. Na prsou byly kabátky hluboce vykrojeny a do výstřihu se vkládal pestrý hedvábný šátek s třásněmi nebo bílá vyšívaná kosička. Špenzry se šily z rozličných látek hedvábných, vlněných i pracích a nejhezčí byly z téže látky jako sukně nebo v základní barvě sukně s ozdobou barvy, jako měly květy na sukni, Ozdobu tvořily prýmky a bílé knoflíčky.
Punčochy bílé, pletené, dírkovým vzorem nebo hladké, po stranách kotníků nahoru do výšky vyšité barevně plným stehem, jednoduché bez vzoru a vyšívání.
Střevíce černé kožené s nízkým podpatkem, sametově černé, červené, vyšívané zlatem nebo pantoflíčky. Svatební střevíce dávaly si nevěsty šít z látky svatební sukně z části předního dílu, kterou nahrazovaly levnější látkou, plátnem - "ledačíms".
Šperky - blízkost velkého města, které dávalo krojům z okolí Prahy poněkud městský ráz, dovoluje vzít i náušnice, křížek na krk nebo brož, ovšem jen v úpravě a materiálu, odpovídajícím tehdejší době a venkovskému vkusu, tj. nejdéle do roku 1850. Náramky a hodinky v žádném případě, z té jednoduché příčiny, že v době, kdy se kroj nosil, se takového něco neznalo a nebylo. Jako šperk nosily se korále skleněné, drobné jako hrách, hladké i broušené, v několika řadách. Upravovaly se zvláštním způsobem jako náhrdelník a přišívaly se k polštářkům. K polštářkům byla přišita 3-5 cm široká barevná stuha, tou se svázaly korále vzadu na krku a delší konce stuhy visely po zádech. Podobně se upravují korále mořské a granáty. Mezi ně se dávají i stříbrné peníze nejdéle z doby kolem 1800. K sepnutí kosičky u krku dáme starou brož, jenom ne moderní šperky.
Tehdy se nosily učesané vlasy, takže žádné chomáče kudrn nikde na hlavě nevykukovaly. Kdo nosí to, co se ke kroji nikdy nenosilo, dělá se směšným a věci neznalým.
Jako polosváteční (půvědkový) kroj nosily se sukně i kabátek z téže prací vzorované látky, takže připomíná poněkud chodský všednější kroj.