Zpět na hlavní stránku.
Domů
Sdružená obec baráčníků "STARÉ  ČIČOVICE" Kolín V.

 Kroj dětský

 

Podle D. Stránské (Lidové kroje v Československu str. 73) oblékaly matky nemluvňata do košilek a čepečků, v chudých krajích balily je jen do starých měkkých šátků a plenek.
Ale křestní čepečky, kabátky a peřinky bývaly bohatě vyšívány podle místních zvyklostí. Někde červenou, jinde stříbrnou nití, korálky atp. Čepečky bývaly z hedvábí nebo brokátu, přes křestní peřinku se kladl vyšívaný křestní šátek se vzorem a vyšíváním zase odlišným podle kraje. Děti, které odrostly peřince, dostaly delší košilku a k ní sukénku, v chladnu šátek přes prsa nebo i přes čepeček. I malí hošíci nosili sukénku nebo pouze košilku. Teprve větší dostali kalhotky. Pro svátek dostávaly děti už od tří let kroj jako velcí, ale obyčejně méně vyšívaný a jednodušší a jednodušeji zdobený, z látek levnějších. Proto pro dětský národní kroj platí tytéž předpisy jako pro kroj dospělých. Chyby, které se při oblékání dětí do kroje vyskytují:
1. Sukénky bývají příliš krátké - ve starých dobách se takové nenosily a proto je třeba, aby sahaly aspoň pod kolínka.
2. Zástěry nemají být malé, kulaté a kratší než sukně, nýbrž tak jako u dospělých sahat na boky, střižené do obdélníku a stejně dlouhé jako sukénka.
3. Úprava hlavičky - často se dávají děvčátkům věnce, ale i jejich vzhled se řídil zvyklostmi toho kterého kraje a nenosily se normálně ke svátečnímu kroji, nýbrž jen k výjimečným příležitostem - jako družička a podobně. Proto je lepší věnec na hlavičce vynechat a užít normální úpravy dívčí hlavičky.
4. Punčochy vždy takové, jaké k tomu kterému kroji patří - obvykle bílé nebo červené punčocháčky, ale nikdy ne ponožky nebo podkolenky s novodobým vzorem.
5. Obuv je těžko předpisovat, protože dětská nožka rychle roste a není možné stálé kupovat něco jiného. Ale měly by to být střevíčky, pokud možno černé a nenápadného, co nejméně moderního vzoru.
6. Spodničky patří k dětskému kroji právě tak, jako ke kroji dospělých. I na děvčátku mají být široké, pěkně se pohupující sukničky.
Vám, kteří máte pro svoje dítě krojovou fantazii, doporučujeme, přizpůsobte je alespoň v základních rysech požadavkům na správný kroj. Rozšiřte a prodlužte děvčátkům sukénky (vpředu pod zástěrkou může být i jiná podobná látka. To se dělalo i u krojů dospělých a nazývalo se to "ledacos"), i když se vám to zpočátku bude zdát nezvyklé. Až tomu uvyknete, uvidíte, že se to bude líbit i vám. Odstraňte podkolenky a ponožky, upravte dětem hlavičky a ty malé kulaté a krátké zástěrky, které střihem připomínají městské zástěrky servírek a pokojských, nahraďte širokou zástěrou, třeba z hedvábí nebo brokátu v drobným vetkávaným vzorečkem. Nedávejte dětem kabelky, střevíce bez špiček a pat. Kde pořizujete dětské kroje nové, držte je v rázu kroje ze svého kraje. Vyšívání stačí jednodušší a ostatní materiál nepřijde mnohem dráže nežli u fantazie. Všechno se může pořídit hodně větší, založit a postupně povolovat, jak dítě roste, takže takový kroj může mu vydržet léta a někdy až do dospělosti. Např. tehdy, když se přední díl sukně nahradí potom "ledacosem" apod. I zástěrka se dá při troše přemýšlení a námahy dobře zvětšovat.
Chlapcům v nejhorším stačí kalhotky svázané pod kolenem, normální bílá košilka s dlouhými rukávy a bílé punčocháče. Budou-li mít vestu a čapku, tím líp. Dobře jim sluší také černé kloboučky s pestrou stuhou, které se dají snadno zhotovit ze staršího pánského nebo dámského klobouku. I na vesty, šněrovačky a čepečky je možno použít materiálu z něčeho staršího, co doma leží bez užitku.

Přehled krojů